Miloslav

Vona na mně skouší všechno možný. I to, oné, woodů, nebo co.Mně to nejde do kebule, proč tu chudinku bábiku píchá do hlavy, když mně to dělá lautr hovno)))

Aby bylo na to, co potřebujem nejvíc. Naštěstí ješte televizi ani rádio na dříví nikdo nevymyslel. Takže nemusíme poslouchat ty hámotiny.

Nemusíte to číst, nanaháním čtivost.

Jsme na vás hrdi a jsme rádi, že vás máme.

Mně to nevadí. Osobně. Jsem uvyklej.

A můžeme si opět užívat svobodu, co hrdlo ráčí.

Je to hrůza. A nikomu to nevadí.Jsme OK a OR.

Ničehož netuše.

Člověk se potká někdy se štěstím, aniž by to tušil.

No, jen tak pro hrubou představu. S prvky patřičné invence.

Jsem tu pro vás. Nenechte se vláčet fatálními problémy bez přípravy! Když Tě problém tíží, poradíme, posloužíme a budete žít pohodově i nadále absolutně bez potíží.

A jak ho řešit? Podělím se o skušennosti velice ochotně.

Můj. Mám ,holt, smůlu.

Tak zase po čase. Trošku jsme i my museli inovovat.

Myslím pohádkový. Toho jsem se obával. Že se nikdo nedokáže odhodlat ukrást vybraný zlaťáky na zdravotní péči.

Je to jedna velká hrůza. Noční můra je selanka letní noci. Chtěj taky platit za lékařské ošetření.

Jednoduše. Vysrat se na ně.

Sice jsem si jí dobrovolně nepořídil, jako auťák, vona se navezla do mne, ale zase si říkám, lepší Bába Jága v hrsti, jako Dzilinder v hrsti na střeše. Ta ne?

I po letech. Nedá se s tím vůbec nic dělat.

Je to vo dvou krocích. Krok první. Vzpomenete Klemu. Krok druhý. Vyprdnete se na to.