Miloslav

Snad dvě sestry, jedna krásná a vábivá, jako zlatá rybka. Druhá obyčejná, snadno si jí nevšimnete.

Vono jde vo to, že kdy je nejhůř.

Původně, část hvězdicového výletu Severním mořem, se stala pro mne nezapomenutelným zážitkem.

Zatím setrvejte a neinformujte zahraniční televize. Dopis je osobní. Jen pro vás, rozumíte. Nebo mě zase daj do skladu plamennej mečů.

Že prej pookřát chcú, jenom chviličku spočinout v teplíčku.

Nikdo mi nenadává, žádná sláva, skrátka nic k napsání! Asi to máte zakázaný.že tu prej šéfuje nějakej dědek. Já to ale nejsu, to vám pravím.

Dopad jsem sice úplně jinak, ale nelituju.

No a co? Však kolika se nám to na poprvé nepovedlo, né?

Na Slovensku bydlej i Češky a Češi. Protože jste je sem vyslali, nebo se tu zamilovali. Nejen Maďaři!

Nedalo mi to. Malá esej nad naším zdejším údělem.

O mém listě z nebíčka se moc nerozšiřujte, kdyby ho četla moje babička, tak mně rovnou zabije. Vona je tu taky.

Bylo to jako normálně, však každýmu to dělaj, ale jsem udělal osudovou chybu.

Je to vo prvotním hříchu, furt dokola.

Je to pro dospělý děti, tak pozor.

Ale vopravdový, nádherná byla, udělala se z masa a kostí.

Máme tu dušičkový čas, lidi přeživší! Tak se ukažte!

Pro ty, co maj málo času: Na Poustevně je hovno co na práci.

Je to do očí bijící. A obvzvlášť dnes, pod vedením docenta marxismu-leninismu, se kterým se hádá vystudovanej výpravčí, kterej se nasral, když mu poslal mašinu uhlím napřed.

Jasný požadavek se trhnout v rámci Říše pohádek.

Já tam musím taky, nechceme mít z Říše nějakou Únii, přece!