Miloslav

Na Poustevně je novýho to, že se to malinko posunulo.
Ale kam, těžko říct.
Věštírna mi zeje. Nikdo nechodí. Je to asi počasím. Furt hlásej pošmourno s deštěm a větrnou smrští.
Lidi se dnes všeho bojí. Kde jsou ty časy mého mládí, kdy jsem zapěl: Poručíme větru dešti, a ty tady ,vole, zrovna  nešti, jsou tu i holky!? Pak mně zmlátili. Kluci, protože děvčata jsou na takovýdle případy vnímavější, nebo co.
Teď zrovna koukám na Net, protože na bednu se už ani koukat nedá. Samá Amerika s demokraticky zaměřenejma oskarovkama.
A jak tak koukám do netu, upomněl jsem si na tetu, ta mi svýho času kladla těžiště do kultůry. Vona byla moc hezká a vodvážná. Protože já, s její figurou bych se do kultůry nikdy nevodvážil. Vážila asi devadesátvosum, mohla bejt docentkou na Karlovce. Klidně. Jsem jí to polichotil a musel jsem hned domů, protože se moc rozcitlivěla. A dovedete si představit nasranou tetu a navíc cestu neplánovaně, z Vršovic do Holešovic, přes Libeňák potemnělou Prahou? Překvapení jak má bejt . A jsem si to i užil jaksepatří! Jedna docentka vás vyhodí skoro vprostřed noci do víru nočního "velkoměsta". Síla.
Taksi jdu, jdu, jdu, už mám Libeň za sebou a najednou, jedno nádherné přivožralé děvče a dva veksláci. A že, mladý pane, nechcete se rozptýlit? V té době jsem byl poměrně mlád a odvětil jsem jim srozumitelně, že rozptýlit se dám až k stáru. Předpokládám, že až po smrti, protože sudička, asi jela na marjánce, mi sudičkovala, že budu světoběžník. Jako spíš do větru, že chvíli neposedím. Jinak jsem za Vodnáře, ale vodu piji spoře. A upozornil jsem je, že měla pravdu, byla to profesionální sudba. Vod ní.
A, že když mne někdo vytočí, že mu jednu fouknu, příslovečně oddán sudbě přisouzené představě větrníku.
A voni né, a vobtírali se, ona se taky vobtírala, dělala nějaký, mně nesrozumitelný pohyby rukama a bokama a tak, a že za tři stovky mne vezme do Paříže, nebo co to povídala. Já jsem se v té době, bůhvíjak ve francouském jazyce neorientoval, vlastně, popravdě řečeno, jsem z francouzštiny věděl akorát tak hovno, jenom pár levů a vivat Fráns a ještě pár věcí, vlastně jenom jednu, ale tou jsem s Francouzskama vždycinky vyhrál. No, ale o tom, po tom.
No, abych to skrátil a vrátil se k meritu.
Vlastně na Poustevne pustnu a nemám do čeho píchnout, co to kecám, nudím se, tak je to správně. Nambr ván, né, vole?
Věštit nevěštím, nemám komu. Nováková ze třetího rozkecala, že nedovoleně podnikám, tak se všichni, mimo daňováků, asi bojej.
Nováková by měla bejt šéfredaktorkou BBSí, protože tý řeknete jakoukoliv chobotinu vo půlnoci, když si vás vodparkuje při návratu z konference na Kovárně, a ráno to už vědí i v Americe.
Vona tam má sestru. Taky drbnu.
 A když to ví  její ségra z Ameriky, tak to ví, do dvanácti hodin, celá Zeměkoule. To si pište! Bacha na Novákovou, to vám říkám! Stačí neuvážený slovíčko a máš vostudu vesmírnou.
Tak si v Internetu studuju Universitu třetího věku. Sice moc látce nerozumím, ale baví mne to. Docentka je kočena, až se mi dělá mdlo vod srdce.
V duchu hesla: Letem světem, realitu nahradíš! Už jen  pouze netem! Jinak si už neporadíš! Dědku, kdy s i umřel, vole?