Miloslav

Připlížili se jak světová krize, šmejdi. Ale já jsem je spatřil už z dálky. Né, že bych zrovna na ně čekal, to né. Vyhlížel jsem z cimbuří nějakýho dezorientovanýho prince pro naší dcérenku, Sněhurku, světlo očí její maminky, královny. Ta si vyšívala ve svých komnatách. Teda mamina, aby bylo jasné, dcérenka spí dál, jako kdyby jí do vody hodil. I mně to napadlo, ale královna mi to rozmluvila. Že jsem prej sadista. Bůhví co a s kým, ale byla vždy po vyšívaní  celá zrelaxovaná. Vono se vždycky něco najde, nějakej lajfmotív vhodnej k vyšívání.
To mi povídejte.
No, ale spět k naším trpajzlíkům. Tak ti dělali cestou ke hradu takovej bordel, že byli k nepřehlédnutí. Já totižto  vidím téměř všechno co je na dosah ruky. Problém je jen v tom, že v poslední době zjišťuji, že ruce se mi jaksi skracují. No nevadí.
Půjdu za bábou Jágou, vona s tím něco udělá. Vono se to málo ví, ale hrozně ráda prodlužuje. Téměř všechno. A umí to skvěle. Je v tom , holt, dobrá. Teda né, všeobecně je geneticky zlá, to je naprosto evidentní, hlavně na mladistvé, s těma se moc nekomunikuje ani nemazlí. Jednou se pomazlila s Jendou a dopadlo to pro ní blbě. Přišla si stěžovat celá vobhořelá, že jí zničil cáry. To jako voblečení, aby jste rozuměli. Teď, po této bezesporu traumatuzíjící skušennosti, skusí paleček a buď šup do pece, nebo přikrmuje.
Ale k těm mejm, teda Sněhurkinejm trpajzlíkům. Přede mne předstoupili provinile, oči sklopený, a tichým hlasem pravili. Pane králi, my jsme se stratili v širém světě. A já na to dotěrně. A co jste vůbec v tom širém světě dělali, pacholci, jedni rozverní? Na co jste byli v širém světě? Vy nevíte, kde chrápe Sněhurka? A kde je vaše místo navečer? Otázal jsem se. Moc otázek najednou asi bylo na jejich přivožralý mozky, tak zvolili oběma stranám trapné mlčení. A protože kohoko-li všeobecně nerad přivádím do rozpaků, přešel jsem to mlčením též. Jakoby nic. Jako když na recepci polejete pani generální červeným vínem, no.
A co jste tam v tom širém světě, stracení a bezbraní, poutníci osamocení, hledající urputně cestu domů, našli, hááá? Položil jsem kontrolní otázku.
Evidentně ožili a s nadšením referovali. Jenže to nemůžu, želbohu, reprodukovat. Ale zažili takový věci, že jsem jim, normálně záviděl.
Hrad a cimbuří mi zvošklivili pro inkriminovanou chvíli i do budoucna, závist mně nahlodala a posléze přemohla. Donutili mě pohlédnout se spět na můj život. Promarněný s vyšívající královnou, uspanou Sněhurkou a vším tím vokolo teho,  dostal jsem mega deprézi a zůstal jsem z teho úplně celej smutnej. Si představte! Po tolika létech!
I nedal jsem na sobě nic znát a přikázal jim strohým hlasem. Okamžitě na místa! Sněhurka je na původním punktu, a to vám říkám. Nepohnete se vod ní aspoň dokavaď se nevrátím! A dávejte si pozor i s  královnou, nemravové jedni, světem protřelí!
Usedl jsem na babolet vod baby Jagy a vydal jsem se též do širého světa na skusy.
Potom vás na valném shromáždění seznámím s výsledky mého studijního pobytu. Pokud bude zájem. Ale nevím na kterým, protože kdy se vrátím, o tom rozhodne širého světa běh.
Tak dovi.
Dopo né, protože nemám přenosnej telefón.