Miloslav

Právě řeším problém s naší jedinou čarodějnicí.
Protože je naše jediná, je to dost osobní.
Pod záminkou výměny voken na Perníkové chaloupce, no vona už to není až taková chaloupka, spíš to připomíná, už z dálky, haciendu,si nechala instalovat neprůstřelný vokna a vopancéřovat perník na střeše!
Máte vidět tu faktůru, lidi. Kdo jí vidí, ten se diví.
Tak jsem si jí předvolal. Přišla, jak jinak, udělaná za plejmejtku, královna byla na nervy z ní, že co to tu s ní tak dlouho projednávám, furt tam lezla, až jsem stratil niť.
A Čarodějnice nevinně poodhalila stehýnko, dala si nohu přes,stihnul jsem si povšimnout, že je dole bez, a vyřkla větu, co vše mněla vysvětlit. Ale rozpoutala smršťdoplňujících otázek. Z mé strany.
Vona, že králi, se nedivte, bylo to skoro zadarmo, se slevou co se nevodmítá,však mi furt lezou po střeše, loupou perníček, hajzli, abych se bála, že když přindete na neohlášenou kontrolu, tak mi celej promoknete. A vod toho není daleko k prochladnutí.
A Vaše královna taky po mně bystří, jako kdyby mě chtěla zastřelit. Takhle budem aspoň v bespečí, né, co?
Nemohl jsem se nejdřív celkově soustředit, ale nakonec jsem odvětil. Tak já to teda zatáhnu, Ty Liško podšitá, víš, že jsem na Tebe přísnej, ale mám taky uznání. Když na to příde!
A vona se hned jako uspokojila, královna nasr... nasrděná, jako vždycky, protože Čarodějnice to trošku fakt s tou mladou, nohatou kočenou přehnala, a že jako už půjde.
Ať už vodtáhne, zaslechl jsem královnin hlas z vedlejší komnaty.
Mezi dveřma pohodila kadeřemi a že, večer můžu čekat namátkovou kontrolu? Prohodila.
Bych jí nejradči zastřelil, kdyby nebylo těch voken!