Miloslav

Tak dopadlo to tak, že jsme nakonec do těch Varůj jeli.Byl jsem úplně mimo, protože mít sebou takovýdle dvě kočky je samo vo sobě vo hubu.A to už nemluvím vo tom, že je tam skoro všichni v golfovým clubu poznali. A že kdo je ten váš novej cukroušek a takový řeči debilní, že jsem se vůči jednomu buzíkovi vohradil a dal mu přes držku, tím se však celková siutejšn změnila, děvčata sklidnila personál, ten pako, co jsem ho prohodil voknem se už nevrátil, asi šel domů za mámou,skrátka probíhalo to jako kdybych t o osobně organizoval. Mojich děvčat  jsem se nedržel, měly tam svoje tydlencty, svoje preferovaný zájmy,zaparkoval jsem u báru a snažil se splynout. Tenkrát to moc nestálo, takový splynutí, přišlo, bratru ,na tři stovky. Za to jste měli tehdá i kompletku, se vším všudy.

Děvčata se vokolo mně vošmrcla, že jako aby všichni věděli, že nejsou singlovky,všechno to začalo brát takový točky, že jsem si řekl, kašlu na mé kočky a byla tam taková místní golfistka,vo půlnoci téměř bez zábran. A ta mně, prosím vás pěkně, udělala takovej program,že u baru by zůstal sedět jedině kretén.

Moje holky se nějak upamatovaly a že Ty jsi se nějak vodvázal, poslyš, a já, že absolutně v pohodě,to jen tahle dívka tady trpí  emocionální nedostatečností. A voni, tak jí emocionálně dostatečně pozavopatři a čekáme Tě v autě, protože by jsme chtěli ject ve čtyři domů, dáme spolu řeč, jak se Ti to s náma líbilo, a musíme zase makat. To víš. Za socáku na Karláku není pohyb bez pěťáku.

Tak jsem uposlechl, neboť jsem vod mala ukázněnej, a jeli sme do Prahy. Bylo pět hodin, děvčata se vo mně cestou starala, mně jedna i druhá vopečovaly, aby mi cesta lépe ubíhala, i když jeli jako vod Fitipaldů, už hodinu před Prahou jsem se přestával těšit na matičku stověžatou, protože já jsem to tušil, já jsem to vycítil, jako kdybych to věděl, nějaká vize spolu s vnuknutím jako kdyby,co mne čeká a nemine. Na todle vony byly zásadový. Když už, tak už. A nepomohlo vám absolutně nic, ani vodka, ani svěcená voda, jinak, když už je vo tom řeč, Lurdy mám zakázaný, přímo z Vatikánu, no, ale vo jinom se tu teď debatujeme.

Elza jela jako kdyby sloužila u ústavních činitelů, já nervózní, protože jsem tušil, proč jede jako prase, skrátka a dobře, nedělní ráno nás zastihlo už pouze na vodbočce ze severojižní magistrály a za malou chvíli to Elza vodparkovala a pronesla památnou to větu. A teď se jdeme konečně pořádně pomilovat! Já byl na šrot, to mi neuvěříte!