Každý můj První Máj byl něčím ozvláštněn. Zvláštní, osobitý!
Pamatuju si je skoro všechny.Táta se hodil do slavnostního, já jsem skončil v modrejch kraťasech, bílý košili, bez pionýrskýho šátku, aby to nevypydalo jako, že jdeme bránit Most Barikádníků. My jsme ho měli na starosti, jako pionýři.Dovedete si to ?
Celej most,dlouhej, vo kterej se bojovalo si to dovedete představit, vůbec? A ta zodpovědnost, co na nás doléhala! Ale to je odtažitá téma. To by bylo na dlouho. Jednou mně dostali Trojáci, to jako chlapci ze štvrtě Trója. Vykakali se mi na břicho rovnou u pomníčku. Ale to je vo jinom! Jináč jsem zrozen z Vinohrad, ale životníma peripetiáma mojich rodičů jsem se voctnul v Holešovicích. A hnedle vedle inkriminovaného mostu Barikádníků.
No, tak jsme vyrazili. S otcem.
Na zaměstnavatelem určeném shromaždišti, se otec, poměrně záhy, spřátelil s ostatními spolusoudružkami a spolusoudruhy. Tenkráte nebylo jiného zbytí.ám
Hlavní výhodou mých Prvních Májů bylo, že téměř vždy se našla minimálně jedna hodná teta, která mi dala dvě koruny, abych se přecpal zmrzlinou.
Potom, když jsem byl už dostatečně uzmrzlinován, jsme jednotným krokem vyrazili s otcem po stanovené trase. Vždy, a na to si velice vzpomínám, mi kladl na srdce zásadní ponaučení.
" Nesmíme netrefit tribúnu, jinak bude průser. A nejen doma". Pravil.
Von tím myslel asi toliko, že aby sme jako nezakufrovali. I když, zase, na druhou stranu, nemusí to bejt nutně špatný. Může to bejt i dobrý.
Pamatuju si, velice zřetelně, že jsme jednou netrefili tribúnu, táta natrefil na jednu hodnou tetu z práce, ale jsem mu slíbil, že vo tom nikomu neřeknu. Ani mámě.
Tak se vo tom nebudu moc jako rozšiřovat, i když mne to, na druhou stranu, zaujalo. Zaujalo mne to tím, že na mně byla vobrovsky hodná. Vona byla tak hodná, že by ste si jí, normálně, pojali. Jakože za menželku.
Ale mojí mámu nelze pojmout za manželku. Ta dá i tátovi přes držku. Když jí nasrdí.
No, ale, abych skončil tak nějak motivačně,
Na Prvního Máje, jedině se synem, máma nesmí ani tušit to, co nebylo v televízi.
A bych mohl skončit, jenže.
Jenže těch Májů bylo povýcero. A těch zmrzlin nepočítaje!
Věděl bych ja , mladé generaci, čo to vyreflektúvať! Ale se opanuji.
Na tribúně se to dalo, ale co my? Kolemjdoucí? NÓ?
Moje První Máje.
01.05.2009 20:21:28
Bylo jich neúrekom, no z tribún to vypadalo úplně jinak.
Komentáre
Mito,
Jajaj, si moc fajn:-))
Jednou jsem tátu zachránil, nó.
Kdybych se býval byl nebyl včas vyskytl, tak v skutku nevím, jak by to dopadlo.Nejvíc tehdá křičela teta, já si myslel, že jí někdo moc ubližuje. Potom koukám a táta. Nebylo mi to vůbec jasný.Byla to na mně dost nepřehledná situace.
No, ale, když mne uviděla, jak tam stojím, s těma mejma vočima, vykulenejma, přestala naříkat a všechno dopadlo dobře.
Táta byl trošku roztrpčenej, že jsem ho zachránil, ale dalo se.
To jsem jenom tak na okraj chtěl podotknout, že První Máje byly i společenskou akcí. Ta ideovost, ta byla někdy dost zapeklitá.
A děkuju za koment. Fajnovej!
o))
Mito, sa krasne majovo tak laskotavo laskavo maj slunickovo..;)) aj ty si fajn..:))
Budu se mít sluníčkově:-)))
Osobně také nerad žehlím. Nejde mi to moc.
Moje mamka to uměla moc hezky, košile s pukáma, na pět puků, jako v Cizinecké Légigi:-)))
Chodím nevyžehlenej. Aspoň je hned vidět, že nemám ženskou v baráku:-)))