Miloslav

Poslouchejte mě dobře, vy zlotřilci. Vy se, někteří, vůbec nepostíte! Vidím vás. Ja vižú vas!

Dneska jsem se nachomejtnul u TESCO Stores. Jednu kočenu se tam snažil převálcovat jeden váš koupěchtivej spoluobčan. Když couval s offroudem z parkovacího místa pro invalidy. No nedivte se. Měl plnej nákupní vozejk, tak se s tím nebude tahat někde do Tramtárie, né? Dopadlo to dobře, aby ste se sklidnili. Postavil jsem se za nej. Teda mezi ní a jeho auťák.

Vodkráčela jako by se nechumelilo. Já totižto nejsem běžně k vidění. To by muselo bejt. Abych se zjevil.  Zjevuju se málokdy, protože nejsem moc hezkej. A mohli by se nezocelení lidi z teho zjevit.

Ten zdravej, sebevědomej spoluobčan, má trošku moc zlomenej zadní nárazník, jinak se nikomu nic nestalo. Nemůžu riskovat u šéfina. Je to u nás, přes tydlencty svátky, dost vypjatý. Že prej máme kontrolovat půst. Že maximálne večer nějakou rybu. Zatáhnout žaluzie a deme na to. Jenže, kde dneska většina člověků veme rybu, že? Maximálne zmrzlýho kapra, vo lososovi si můžou prostí občané nechat akorát tak zdát. Vo jesetera nezavadíš už vůbec, mečouna si prohlídneš na vobrázku. Filé, bůhví z čeho, asi co spadne v rybí fabrice z pásu, je dost takový divný. Celý je to divný. Ten půst jako takovej a tak všechno vokolo toho.

Já bych to pustil, šéfe, pravil jsem na raním brífingu. Ať se lidi najedí. Vždyť na to šetřili. Některejm nedali  ani výplatu vo tři dni dřív. A víte čeho jsem se dočkal? Že půstit je třeba. Jako že to to je absolutně nezbytný. Všeobecnýho vopovržení od kolegáčů jsem se dočkal. Že jsem oportunista, že bych neměl vůbec bejt, a ještě jiný impertinentní poznámky. Na mojí adresu. Šplhouni.

Bylo to celkem peklo. Umíte si představit peklo na nebeském raním brífingu? Neumíte. Ani se vám nedivím. Já jsem si to taky neuměl představit. Dodneška.

Ale šéf to nakonec ukončil moudře. Jak jinak taky, né? Že kdo se nechce půstit, ať se normálně napapká a vybaví si to, posléze, s jeho administratívou na Zemi.

Takže. Takže, jestli chcete jít do toho, udělat nějakou revoltu, zdravě zariskovat a nacpat se, když máte hlad a žízeň jak tři dny zavalenej horník, troufáte si na tři stovky Otčenášů, stopade Zdrávasů, dvacet eurášků do kasičky, pěkně poděkujete, a slíbíte otci duchovnímu, že příště už to neuděláte, tak je to všechno ou kej a ól redy. Je to v pohodě, v cajku a hoďte se do klídku. 

No, jsem se zapovídal, a v Blavě jedna kočka riskuje život. Vzala si do hlavy, že jí už nikdy nikdo nebude milovat.

Tak letím. Snad jí přesvědčím :-))))