Miloslav

Trošku jsem tu nebyl. Měl jsem onakvější starosti. Ty jsou a budou. uvyknul jsem si na ně. Bez nich by mne to snad ani nebavilo. Voni mne vypnuli z netu. Prej jsem v srpnu nezaplatil nekonečnej internet, tak mě v v prosinci konečně vypnuli. Asi se přesvědčili, že už žiju jinde.Můj čas nečeká. Ale byli moc shovívaví a vstřícní. Jsem jim slíbil, že vo nich napíšu. Jsou to všecko moc hodní lidi. Uměj pochopit, že když se něco omylem spáruje a přenese se to do prosince, tak něco zahaprovalo. Normálně na to maj dva dni, ale druhej den už jsem fičel. Ale vo tom jsem nechtěl. Jsem, v zásadě nešťastnej člověk. Nemám kamarádky, na kamarády programově kašlu. Až na pár. Měl jsem velice výbornou kamarádku, vona byla lesba a co udělala? No, to jsem ani já nepředpokládal. Vodjela do Amstrodámu a tam se vdala za její kamarádku, bejvalou. Takže už kamarádku nemám. Napsali mi z teho onýho,že by si mě jako něco na spůsob adoptovaly.No, to by se mi celkem líbilo.Ale, stále to věčné ale. Co po večerech se dvouma lesbičkáma, né? Akurát tak oné. Jakože hovno. Tak jsem si vymyslel, že si najdu novou kamarádku. Takovou středně vošklivou, abych se jí nebál a mohl s ní chodit bezstarostně i mezi lidi, ale hlavně hodnou. Aby se se mnou držela za ruku a říkala mi přívětivá souvětí, která by lahodila mému uchu. Uši mám, ale slyším dost blbě.Jen co se kde šustne.Jediný co nepřeslechnu, je rašící tráva na golfovým hřišti. Ještě bych vám chtěl sprostředkovat můj nejnovější zážitek. Skáknul jsem si na Kovárnu, abych nebyl ůplně blbej, tam se, totižto, řeší globální problémy lidstva jako takového, mno, a když už jsem byl skoro in a kůl, tak si ke mně přisedla výčepní. Na první pohled podezřelá ze sexuelních deviací všeho druhu. A rovnou do mně.Z těch jejích ůtržkovitejch řečí jsem byl celkem celej rozhozenej.A na tvrdo.Že po mně už měsíc kouká a já nic!Normálně mě sjela jako džointa. No a co? Odvětil jsem. To tu mám střihnout parakotoul nebo co?Aspoň se usmát do vočí, nedala se. To by tak hrálo, každý pěkný ženský se smát do vočí, to by mne strčili rovnou do Bohnic. Aby jste rozuměly, Bohnice je pražská městská štvrť, kde je blbinec.Jinak se tam bydlí docela fajnově. Ticho, klidno,ten bláznivec to nějak jako ruší. Bydlel jsem trošku pod, v Holešovicích, moc krásná štvrť, mohl jsem každej květen hlídat most barikádníků se šátkem a zdravit kolemjdoucí.Voni tam už barikádníci jakože už žádní nebyli, ani Sejkora, normálně jste prošli, po barikádě ani stopa, kdyby nebylo kluků z Tróje.Neměli rádi pionýry. Srali na ně. Na mně také. Když jsem přišel ze služby u pomníčku domů, máma sepjala ruce, s nadsázkou by se dalo, že zalomila,předpažmo, skříženě vertikálně a hnala mě do vany. Byli čtyři, maminko, tři mě drželi a čtvrtej mi udělal todlencto. To Tě neomlouvá ani jako Husitu, pravila matka!