Miloslav

Tak vám povím, vo jedný normální princezně. Meli sme jí doma skoro třicet let.
A vona furt, že vdávaní a děti a hezkýho manžela takový pitominy začala. No, ale po třiceti letech se jeden nemůže divit, mu s normální princeznou nastanou peripetie, že?
Tak jo, pravil jsem ve chvilkovým pominutí smyslů. Mámo, to jako královna, ale spíš je to kráva, provdáme jí. Inu, netrvalo dlooho, vydrbalo se to široko daleko a začali se sjíždět. Princové. Prej. Típci vod založení světa. A to si dovedete představit, co to stálo ! Jeden banket stíhal druhej a furt nic. Mít vybíravou normální dcéru je finanční bankrot. Tak jsem se rozhodnul, že udělám přítrž.
Musíš bejt vošklivější! A vona na drzáka, že jak to má udělat. Abych taky řešil všechno. No tak se nějak vošmudláš, něco jako Popelka, hnusně se voblečeš, nebudeš vystrkovat oné, vemeš si hadry po mámě, co má vodložený na pohřeb a bude, né?
Jenže. Jenže voni ti princové furt doráželi a že jí chtěj i vošklivou. Královna nasraná, ale vo tom jindy. Vona chtěla bejt na pohřbu hezká, původně.
Nedalo se nic jinýho, než udělat hloubkovou analýzu. Tak jo.
Přibereš jak to pude nejvíc, snad se to vytentuje. To jako vyselektuje. A vono né. Vono za vošklivou , nemožně voblečenou normální princeznou, jich začalo jezdit ještě víc než před tím!
Tak jsem v emocionálně nestabilním stavu pravil, že se na to vyseru a vodjíždím na tématickou kontrolu k Bábě Jágový!
A ať si naší normální prinzenu veme kdo chce. Mě je to jedno.
Stejně dostane hovno a né věno!